Rensienovo auto

Zhodnocení filmu Rensienovo auto

Hudba

Nejdřív hudba. Co jsem slyšel od ostatních, tak docela dobré. Jedna nezaujatá osoba dokonce řekla, že je hudba profesionální (nebo tak něco). Hudbu myslím můžu i já pochválit, protože je to věc, na které jsem se podílel jenom minimálně a hlavně jí dělalo asi pět celkem hudebně nadaných lidí (někteří z nich podle mě hodně nadaní). Příště bych byl určitě pro, kdyby byla na podobně úrovni kvality. Možná jenom dvě věci bych udělal jinak.

Totiž hudba k filmu Rensienovo auto by se dala rozdělit na tři části, které spolu zrovna extra nesedí. Jedna je klavír od Miru, druhá akustická kytara od Toma a třetí elektrická kytara, bubny atp. od většiny členů kapely Unna a Zehyho. Sice jsme se to snažili udělat tak, aby jedna patřila k postavě Toma Rensiena, druhá k Samovi a třetí byla taková všeobecná. Ale myslím že ten rozdíl je dost velký. Nejenom v hudebních nástrojích, ale taky v místě natáčení a taky i čase natáčení, což se v rozdílu hudby docela promítne. Jedna část se točila těsně před premiérou v Prostějově na nástroje používané hlavně v rockové hudbě a vymýšleli ji členové rockové kapely (nebudu teď řešit jejich hudební styl, ale všeobecně to rock je). Druhá část byla točená v Olomouci na jedné nejmenované hudební škole, na klavír, člověkem, který tuto školu studuje a který ani tu ostatní hudbu neslyšel a ani moc nezná (až na jednoho) lidi, co ji dělali. A poslední část byla točená o rok dřív jenom na akustickou kytaru a vůbec se při tom nemyslelo na to, že pak bude použitá do filmu. Takže celkově myslím docela velké rozdíly. Příště bych asi upustil od klavíru. Ne pro to, že by se mi ta hudba nelíbila nebo mi tam neseděla. Mira to vymyslel a zahrál skvěle a hlavně ho vždycky hned něco napadlo, co tam sedělo. Problém je ale v tom, že jenom na klavír ta hudba být nemůže (nebo nechci aby byla) a těžko se to kombinuje s ostatníma, když u nás klavír v Prostějově nemáme (zatím). Takže by z toho potom vzniklo to co teď - jiná hudba, která moc nesedí s ostatní. Samostatnou akustickou kytaru bych taky vynechal, klidně by ale mohla být kombinovaná s ostatníma nástrojema. Jednoduše řečeno - příště bych chtěl něco jako 2, 3 a 13.

Další věc co bych na hudbě možná zkusil udělat jinak je to, že bych nějaký ten základ vymyslel ještě před točením a ještě před napsáním scénáře (aspoň scénáře pro kameru). Vede mě k tomu to, že když jsme se snažili vymýšlet hudbu do filmu, tak jsme si pustili kousek a přemýšleli co by se tam tak hodilo. Dost často se ale stalo, že jsme nemohli nic vymyslet. Když se ale já osobně snažím vymyslet scénář pro kameru, tak mi hodně pomáhá představit si k tomu nějakou hudbu a podle ní potom vymýšlím záběry - v jakém mají být tempu, z jakého úhlu atp. Takže kdyby se hudba tak nějak vymyslela už předem a nahrály by se nějaké demo verze, tak by mi to hodně pomohlo s vymýšlením technického scénáře a až by byl film natočený a sestříhaný, tak by jsme se vrátili k původní hudbě, která by do toho už bezpečně seděla a jenom bysme jí dopilovali, vylepšili a nahráli na ostro.

Kamera

Co jsem tak slyšel od ostatních, tak vcelku dobré. I když od lidí co tomu (podle mě) trochu víc rozumějí bylo hodnocení spíš horší než od těch ostatních. Moje osobní hodnocení je ale ještě horší. Film je totiž točený v HD rozlišení, takže se všem jako první libí vysoká „ostrost“ obrazu. To ale samozřejmě není všechno. O hodně důležitější je, jak se s kamerou umí zacházet. Tady je podle mě hodně co zlepšovat.

Dva hlavní problémy

Na druhou stranu si ale myslím, že i ten náš první film mohl dopadnout líp než dopadnul. Měl totiž jeden velký problém (vlastně dva), který zasáhnul nejenom kameru, ale vlastně úplně všechno. Ten problém je nedostatečná příprava. A ta byla způsobena tím, že na nic nebylo moc času.

Druhý velký problém byl ten, že lidé, co na filmu pracovali by se dali rozdělit do dvou skupin. První skupinu jsem tvořil v podstatě jenom já a byl jsem tím, co většinu věcí vymýšlel a řídil. Prostě takový ten člověk, koho ten film je. A druhá skupina byli ti, co mi s tím „jenom“ pomáhali. A to je podle mě docela špatně. Myslím, že na něco tak velkého by mělo být víc těch „hlavních“ lidí. Protože ti ostatní vlastně neví jak se co bude dělat a až na místě se ptají co a jak mají dělat. A já to pak sám nemůžu všechno stíhat. Vysvětlovat všem okolo co a jak mají dělat a ještě se starat o svou práci. Jasně, jsem rád že mi s tím někdo vůbec pomohl a vložil do toho hodně svého času. Ale než se budu pouštět do něčeho dalšího, tak bych asi měl sehnat někoho, kdo to bude dělat se mnou. Nesmí to být ale člověk co řekne, že zrovna nemá čas, že má něco důležitějšího na práci. Toto jsou právě ti lidi, co s filmem „jenom pomáhají“. Musí se prostě sehnat někdo další, kdo se bude starat o svojí část tvorby filmu a já se budu starat o tu svou, protože to sám můžu jenom těžko stíhat. Ještě se k tomuto problému vrátím později.

Kamera podruhé

Když se vrátím ještě ke kameře. Zlepšení scénáře kamery a střihu je podle mě jenom záležitost lepší přípravy a vyzkoušení si všeho předem. Takže toto se dá vyřešit „zadarmo“. Větší problém je ale v tom, že máme k dispozici jenom jednu kameru, což se hodně projeví na rozhovorech. U rozhovorů se dost často používá střih z jedné postavy na druhou a zase zpět. Může se to udělat tak, že se v jednom místě celá scéna zastaví, s kamerou se přeběhne na jiné místo a zase se pokračuje. To je ale dost obtížné v tom, že přestavení kamery na jiné místo není vždy jednoduché, takže se to celé dost protáhne. Další možnost je natočit jednu scénu víckrát z různých úhlů. Jenomže to vyžaduje, aby se vše zahrálo několikrát úplně stejně, což je hlavně u amatérského filmu nemožné. My jsme rádi když se nám podaří něco zahrát aspoň jednou dobře, natožpak to zahrát stejně dobře znovu s kamerou z jiného úhlu. Při střihu to pak na sebe špatně navazuje, hlavně po zvukové stránce. Další kamera by vše opravdu hodně ulehčila a zkvalitnila, jenomže to vyžaduje kameru na podobné úrovni co máme (aby to pokaždé nevypadalo jinak) - nejlépe stejnou kameru. Tedy něco minimálně za 20 000 Kč. A to na naše poměry není zrovna málo.

Zvuk

Možná se to nezdá, ale udělat dobře zvuk je hodně těžká věc. Jeden z hlavních problémů filmu bylo to, že hercům nebylo někdy pořádně rozumět. Na jednu stranu je to způsobeno tím, že herci měli líp vyslovovat (tím je ale nechci nějak kritizovat) a na druhou stranu, že se to mělo líp zaznamenat. Mohlo by se to řešit lepší technikou (např. koupit směrový mikrofon za 5000 Kč), ale i se stávající technikou by se dalo dosáhnout lepších výsledků. Problém je zase v nedostatečné přípravě kvůli nedostatku času.

Přemýšlel jsem jak to řešit. Správně (nebo aspoň v našich podmínkách) by se to mělo dělat asi tak, že se směrovým mono mikrofonem natočí rozhovory a hlavní ruchy. Zvuky pozadí se potom natočí zvlášť třeba na nějaký jiný nesměrový stereo mikrofon. Proč ale na hlavní záznam používat směrový a proč mono mikrofon?

Problém je v tom, že když se točí zvuk, tak se snažíme natočit jak hlavní zvuky, na které se má posluchač soustředit (rozhovory, zvuk zavírání dveří, toho jak hlavní postava vstává ze židle atd.), tak zvuky pozadí. Přitom hlavní zvuk musí být dostatečně hlasitější než zvuk pozadí, který scénu dokresluje (je v něm např. šustění stromů, když se točí v lese; hluk aut a lidi, když se točí na městě atp.). A právě rozdíl hlasitosti těchto dvou zvuku je problém. Zvuk pozadí je hlasitější než by měl být a tak přehlušuje rozhovory herců a tím jim není rozumět. Je to způsobeno hlavně tím, že máme jeden stereo mikrofon, který zrovna není moc směrový. Takže tyto dvě zvukové stopy točíme dohromady a ve výsledku nemůžeme regulovat rozdíl jejich hlasitostí. Přece jenom se to i s tímto jedním mikrofonem řešit částečně dá. Předně se musí k hercům přiblížit co nejvíc to jde. Když bude u herců blíž, tak bude jejich řeč zachytávat s větší intenzitou a proto se úroveň intenzity záznamu bude muset snížit a tím se sníží i úroveň hlasitosti zvuků v pozadí. U směrového mikrofonu by to mělo tento efekt ještě větší, takže by zvuky pozadí skoro úplně zmizeli. Proto by se museli dodat zvlášť a tím by byly k dispozici dvě nezávislé stopy, které by se mohly podle potřeby zesilovat a zeslabovat. Další věc je, že mikrofon musí mířit co nejvíc z vrchu. Když totiž míří horizontálně, tak se dost dobře může stát, že se zachytí ruchy na pozadí co vznikají za hercem. Když se bude mířit z vrchu, tak se zachytí to co je pod hercem a tam většinou nic žádné zvuky nedělá. Toto byl hlavní problém našeho prvního filmu - na toto jsme zrovna moc nemysleli. Takže si myslím, že pokud se tyto dvě věci (míření z vrchu a co možná nejbližší přiblížení k hercům) budou dodržovat, tak dosáhneme dostačujícího rozdílu hlasitosti mezi hlavními zvuky a zvuky pozadí, i bez kupování dalšího směrového mikrofonu.

Ještě jsem neřekl proč by měl být mikrofon mono. Pozice mikrofonu je dost často jiná než pozice kamery, ale prostorovost zvuku by měla být závislá hlavně na pozici kamery. Proto je lepší hlavní zvuk točit mono a jeho pozici (dělat z něj stereo) vyřešit až při zpracování na PC. Při použití dvou mikrofonů by měl být výsledek docela dobrý. Mono stopa ze směrového mikrofonu se posune spíš do levého nebo spíš do pravého reproduktoru, podle pozice zdroje toho hlavního zvuku na obraze. Jenomže hluk pozadí je pořád stejný. Proto je důležité mít v té první upravované stopě jenom hlavní zvuky (bez zvuků pozadí) a zvuky pozadí přidat zvlášť a mít je rovnoměrné a stereo. Tady už ale problém s jedním mikrofonem bude. Když bysme to natočili jenom na jeden stereo mikrofon a z tohoto sterea pak udělali mono a pozicovali bysme ho podle pozice zdroje hlavního zvuku v obraze, pak bysme dostali jenom původní mono zvuk, který by se celkově (tedy i se zvuky pozadí) přesouval vlevo nebo vpravo. Mohli bysme tam přidat i zvuk pozadí, který by byl natočený zvlášť a celé by to kompenzoval, ale tím by se nám do výsledku dostalo příliš mnoho ruchů pozadí. Tady se to asi bude muset řešit tak, že mikrofon holt bude muset být ze stejného směru jako bude kamera nebo z co nejpodobnějšího.

Toto všechno je sice dobré, když to vím já, ten co bude držet kameru, ale lepší by bylo, kdyby to hlavně věděl ten co bude držet mikrofon. Do příště se musí věnovat víc času zkoušením točení zvuků na nečisto. Aby potom člověk co bude držet mikrofon věděl kam přesně mířit a odkud bude nejlíp slyšet. To ale bude vyžadovat docela dost příprav a praxe, takže pak mikrofon nebude moct držet prostě jenom ten kdo bude po ruce, ale ten, kdo to bude mít natrénováno. Tady je ale další problém v tom, že se bude muset vždycky dostavit na natáčení. Proto by to neměl být člověk (jak jsem psal výš), který s filmem „jenom vypomáhá“. Musí to být hlavní tvůrce, bez kterého se neobejde žádný natáčecí den.

Herecké výkony

To si tady ani netroufám hodnotit. Nejde nic očekávat od lidí, co v životě nic nehráli a taky jsem od nich nic nečekal. Nakonec to ale dopadlo líp než jsem myslel. Hlavně ti co se mi na začátku zdáli horší byli pak ve výsledku lepší. Každopádně do příštího filmu bych chtěl obsadit do hlavní role člověka, který hrál v tomto filmu roli vedlejší (samozřejmě jestli bude sám chtít).

Co se dál bude muset do příštího filmu zlepšit je, že herci musí znát příběh a scénář líp, než ho znali u točení prvního filmu. To je hlavně moje chyba, protože jsem scénář dopisoval často až den před natáčením, takže nebyl čas na zkoušení. Ale on by ten čas nebyl ani kdybych scénář napsal dřív, protože prostě čas nebyl celkově. Byli jsme rádi, že jsme to vůbec stihli. Celkově je ale organizace herců dost složitá věc, kterou by měl asi dělat zvláštní člověk. Příště se to ale asi bude muset dělat tak, že se prostě předem (několik týdnů předem) řekne hercům, že určitý konkrétní den (nebo dva dny za sebou) bude točit - celý dne. Musí už ale předtím proběhnout herecké zkoušky a taky technické zkoušky na místě (aby nás pak při natáčení nic nepřekvapilo - např. že nám slunko svítí do kamery a tak se bude muset celá scéna přestavět a točit z jiných úhlů, což je docela prasečina, předělávat to na místě těsně před natáčením, když se to strašně dlouho předtím vymýšlelo).

Příběh

Příběh byla asi nejslabší část filmu. Moc se tomu ani nedivím, protože jsem ho vymýšlel hodně na rychlo. Zase je tady problém s nedostatečnou přípravou. Další problém je v tom, že se sám nepovažuju za scénáristu. Už u tohoto filmu jsem chtěl, aby scénář napsal někdo jiný než já. Nakonec to ale nevyšlo. Uvidíme jak to bude u příštího filmu. Buď najdu někoho kdo scénář napíše a nebo ho zkusím zase udělat sám (třeba s něčí pomocí), ale hlavně tomu věnuju víc času. Nějaké nápady by i byly, problém je to podat trochu zajímavě a zároveň srozumitelně. Což se moc u prvního filmu nepovedlo. Názory na to jsou různé, protože každému se líbí jiný žánr, ale někdo říká, že to byla slátanina a strašně překombinované, že se to nedalo ani pořádně pochopit a někomu se to líbilo.

Závěr

Takže celkově se bude muset hlavně zapracovat na příběhu - s tím více či méně souvisí i herci, protože ho příště musí znát lépe než posledně, aby taky lépe věděli co mají hrát. Dál se bude muset vyřešit technický problém se zvukem a sehnat na to člověka co by se o to staral a celkově by se staral o „polovinu“ filmu. Už při scénáři se musí počítat se zvukem, protože se nesmí točit na místech, kde je celkově moc okolního ruchu. Problém s druhou kamerou nevím jestli vyřeším. Peníze na to nejsou. Jedině že by sehnal někdo kdo by podobnou kameru (Canon HV20 nebo HV30) už měl a chtěl by točit s náma nebo by nám ji aspoň půjčil. Ale to možná bude těžší než sehnat peníze na novou kameru. Další kamera by ale vyžadovala i dalšího kameramana a pokud by to byl takový amatér, jako jsme na začátku byli my, tak by ho to chtělo nejdřív minimálně trochu „zaškolit“, abysme nezačínali zase od začátku. (UPDATE: Tu věc s druhou kamerou už není třeba řešit. Ne že bych nějakou sehnal, ale celkově to bude trochu jinak.) Samozřejmě přibudou i další problémy, jako hledání správných míst na natáčení a taky herců, ale to se bude odvíjet až od příběhu, takže to nebudu vědět do té doby, než bude příběh hotový.